Břeclav – Vyškov 8:10 (8:4) neboli zápas dvou poločasů…
Dnes jsme viděli dva zcela odlišné poločasy:
V tom prvním jsme předvedli velmi ustrašený a chabý výkon. Soupeře jsme nechali nastřílet 8 branek. V systému hry, který mladší žáci hrají, to není zrovna moc, ale dostat je od soupeře, který kvalitativně není zrovna na vysoké úrovni, je jednoduše smutné L. Ani jsme se nesnažili klást nějaký odpor a nejhorší bylo, že to klukům vlastě ani moc nevadilo. Tento poločas si podala ruku bída s nouzí. Po jeho skončení byli rodiče zralí na infarkt, trenéři na ručník a kluci na kopanec do pozadí. Soupeř už mohl slavit, protože tímto stylem naší hry jsme je nemohli ohrozit…
Velmi rušná a hlasitá poločasová domluva nám pomohla ujasnit si, o co nám vlastně jde. Do druhého poločasu naběhlo úplně jiné mužstvo – už nebylo ustrašené, ale plné odhodlání a chuti vyhrát. Na celý poločas jsme soupeře zatlačili před jeho branku. Střelba ze všech pozic, výborné kombinace a žádný respekt k soupeři nakonec přinesl kýžené ovoce. Po dvaceti minutách jsme soupeře totálně zlomili a jen čekali, kolik zápas skončí. Soupeř naši branku neohrozil ani jednou! Ukázali jsme, že jsme se něco naučili a hlavně, že se nevzdáme, i když prohráváme. Tohle opravdu byla „Reklama na fotbal J“.
Na konci jsme si vychutnali zcela zasloužený potlesk nadšených rodičů, kterým jsme druhým poločasem jistě udělali radost. V každém případě si ale uvědomujeme, že hrát jen na druhý poločas není dlouhodobě možné. Již po několikáté jsme se přesvědčili, že začátky zápasů nám prostě nejdou.
